.jpg)
Vítejte v severoitalském velkoměstě s bohatou historií a dějištěm XX. zimní olympiády v roce 2006. Stopy prvního osídlení sahají až do keltského období. J.F. Champollion tvrdil, že cesta z Francie na jih do Théb, nacházející se na březích řeky Nil, vede přes Turín. A proto se i my do zajímavého historického centra podíváme. Ubytováni budeme asi jen 400 metrů od hlavního náměstí Piazza Castello s královským palácem a dalších 250 metrů od muzea zaměřeného na starověký Egypt. Noc strávíme na klidném místě a v nádherné budově s luxusními pokoji. Opravdu strategické místo pro pohodové a brzké dopolední dosažení včetně důkladného prozkoumávání jednoho ze „zlatých hřebů“ tohoto výletu. Fantazie.
Bylo založeno již v roce 1824 a jedním slovem Vás ohromí. Zajímá-li Vás starověký Egypt, pak zdejší sbírku „musíte“ prostě vidět. Jedná se o druhou největší expozici na světě, co se týče množství vystavovaných předmětů pro veřejnost. Káhirské muzeum drží prim, třetí místo zaujímá muzeum v Berlíně. Následuje Paříž a Londýn. K vidění je zde více než 26000 exponátů a jedná se o kompletní poklad, který vlastní. Celý byl získaný oficiální cestou dle pravidel tehdejší doby, pak i nákupem či darem. Proč i v ostatních muzeích nevystavují všechno a drží spoustu exponátů pod pokličkou či v utajení? Komu to vlastně vadí? Co bychom se ještě dozvěděli o sobě, planetě Zemi či o našem původu?
Velké díky patří tomuto muži, diplomatu a sběrateli antického umění, který vstoupil do francouzské armády a zúčastnil se Napoleonova tažení do Egypta. Byl jmenován do funkce francouzského konzula. Spřátelil se s egyptským vicekrálem Muhammadem Alím, který mu pomáhal s oficiálním nákupem a vývozem egyptského kulturního dědictví do Evropy. Kolekce složená z více než 5000 kusů originálních pamětihodností posloužila jako základ obrovské sbírky tohoto egyptologického muzea v Turíně.
Další velké poděkování náleží tomuto archeologovi, který rozšířil sbírku tohoto již založeného muzea o dalších 18 tisíc předmětů. Působil zde i jako ředitel více než 30 let. V době svého bádání v Egyptě vedl vykopávky na mnoha místech. Nalezl hrobku Nefertari (manželka Ramesse II.) v Údolí královen a velkým objevem poblíž tohoto údolí (v Dér el-Medína) byla i neporušená hrobka architekta Kha a jeho ženy Merit se stovkami vzácných předmětů. Obě mumifikovaná těla byla podrobena detailní vědecké analýze, s jejíž výsledky se můžete v tomto muzeu seznámit na velmi zajímavé a časově omezené výstavě Neviditelná archeologie.
V období 10000 – 5000 BC (před naším letopočtem) na území dnešního Egypta nikdo nežil. Alespoň se nenašly žádné důkazy. V době okolo roku 5000 BC se zde již vyskytují kmeny vyznačující se klasickými dovednostmi mladší doby kamenné. Uměli používat kámen i dřevo, obdělávat půdu, ulovit divokou zvěř, rozdělávat oheň a taktéž vyrobit jednoduché předměty z keramiky. Jejich náboženství bylo založeno na víře v přírodní bohy a pohřební zvyklosti prováděli tím nejjednodušším způsobem – mrtvé pohřbívali do písku. „Nevysvětlitelné“ z našeho pohledu ovšem je, že odněkud se najednou objevila diametrálně jiná civilizace, jejíž kultura a znalosti dalece převyšují nejen tu výše popsanou, ale i tu naši, kterou nazýváme vyspělá. To sice pravda je, ale...
Tyto jednoduché předměty byly používány v predynastickém období (3900 – 3000 BC). Sloužily jako pomůcky na míchání přírodních barev a vytváření pleťových líčidel. Asi by na nich nebylo nic tak zvláštního, kdyby se nenašla Narmerova paleta (vystavena v muzeu v Káhiře). Tento předmět je neadekvátně velkých rozměrů pro tyto účely (63cm na délku), respektive k velikosti lidské dlaně. Udává se, že se jedná o vůbec první objev, který pochází od této primitivní civilizace po sjednocení Horního a Dolního Egypta. Co však znamená nápis 1422000 napsaný hieroglyfy na předmětu, který je na paletě vyobrazen a společně s ní se také našel? Je vůbec možné, aby měli hned po vzniku národa své písmo? A komu vlastně paleta patřila?
Důležitou součástí každé vyspělé civilizace bylo písmo, které se vyvíjelo od jednoduchých forem (znaky z větviček, kamínků) přes složitější (zápis na hliněné tabulky), až dospělo do fáze kompletního způsobu psaní. U starověkých Egypťanů však nic takového neproběhlo a hned od počátku svého vývoje měli dokonalý systém písma neboli hieroglyfy. Je složen z 24 souhlásek (bez samohlásek) a můžeme jej rozdělit na znaky obrázkové (piktogramy), významové (ideogramy) a zvukové (fonetické). Kombinací dvou nebo i tří souhlásek společně s determinanty tak vznikl docela složitý systém čítající okolo 700 významů. Vědecké výzkumy navíc potvrzují, že hieroglyfy jsou přesně cílené mantry vytvářející díky své specifické frekvenci určitý efekt.
Díky tomuto badateli a znalci vícero jazyků „rozumíme“ hieroglyfům, které v první polovině 19. století rozluštil. K překladu mu posloužila vzácná Rosettská deska s nápisy (vystavena v Káhiře), kterou „náhodně“ objevil v roce 1799 Napoleon Bonaparte. Písmo na ní bylo napsáno třemi způsoby, a to hieroglyfy, démotickým písmem a řečtinou. Obsahově se však jednalo o jeden a tentýž text. Překlad mu trval dlouhých 23 let. Teprve po dalších více než 30-ti letech a až po Champollionově smrti uznali vědci jeho správnost. Rozumíme hieroglyfům a všem jeho variacím opravdu důkladně a správně? Neuniká nám něco podstatného, napsaného mezi řádky či v jeho skrytém významu, symbolice anebo i ve fonetickém efektu při jeho čtení?
Jedná se o velkou zvláštnost pocházející z období okolo roku 1280 BC a zároveň o jeden z kompromitujících dokumentů ve vztahu k historii Egypta. Přináší netradiční pohled na dobu před oficiálním vznikem této vyspělé civilizace. Uvádí období bohů a polobohů, které však vzhledem k poškození papyru v místech těchto zásadních informací není možné přesněji specifikovat. Královská linie boha Hóra však dle jeho záznamů trvala 23200 roků, predynastické období 13420 let. Pokud k těmto dvěma etapám připočteme 5100 roků od sjednocení Egypta do dnešní doby (dle tradiční egyptologie), bavíme se již o období trvajícím více než 40000 let. Odhad trvání této civilizace včetně období bohů a polobohů je okolo 230000 let.
.jpg)
Egyptský vysoce postavený kněz a vzdělanec. Měl přístup do všech knihoven včetně té v Alexandrii, kde se nacházelo okolo 900.000 kusů zápisků, svazků či knih. Později bohužel dvakrát vyhořela. Panovník Ptolemaios II. jej požádal o vypracování podrobné historie Egypta. Vytvořený originál se ztratil, druhý souhrn byl navíc zakomponován i do literárních děl tří různých autorů. Manetho rozdělil dějiny Egypta na období bohů a polobohů, královskou linii boha Hóra, predynastické období a dynastický Egypt. Ten rozdělil na 30 dynastií a helenistické období, zmiňuje 300 panovníků včetně doby jejich vlády s přesností na jeden den. Manethovo tvrzení přesně potvrzují informace uvedené na Turínském papyru a taktéž na Palermské desce.
Další důležitý důkaz bořící dogma tradičního pohledu na svět a délku jeho trvání, neboť před jeho vznikem dle bible či koránu nemohlo přece nic existovat. Bohužel a zároveň bohudík se mnoho zastánců drží této teorie a nepřipouští jinou variantu. Důležitý je však náš respekt a přítomnost tohoto názorového „pólu“, aby mohl vzniknout pól opačný. Tato čedičová stéla vznikla okolo roku 2400 BC a opět obsahuje zmínku o bozích a polobozích včetně královské linie boha Hóra. Egyptská civilizace se tedy nevyvíjela po celou dobu na území Egypta a její pravý původ je nám neznámý. Dnes zmiňujeme Atlantidu, Lemurii, hvězdu Sírius či souhvězdí Orion anebo i Plejády. Největší část stély se nachází v muzeu v Palermu, další pak v Londýně a Káhiře.
Duchovní podstatu žití a bytí včetně posmrtného života či života věčného brali starověcí Egypťané jako jasný a daný základ svého náboženství či duchovních nauk. O tomto prostě vůbec nepochybovali, byli si tím úplně jisti. Být přesvědčený a vědět nebo doufat a věřit jsou dva diametrálně velké rozdíly už na úrovni významů těchto slov. Jen věřit totiž nestačí. Jejich duchovní znalosti nás opravdu udivují. Dnes, s pomocí nejmodernějších výzkumů a technik na úrovni fyziky a psychologie, víme, že měli pravdu. Přesto je zde mnoho „věcí“, informací a znalostí, kterým ještě nerozumíme a netušíme, co všechno na úrovni nejen jemnohmotných energií věděli. Jak na to však přišli? Nebo odkud či od koho se k nim takové informace dostaly?
Většina toho, co o vyspělé starověké egyptské civilizaci víme, souvisí se zádušním (posmrtným) kultem a jeho nálezy. Částečně pochází i z výzkumů chrámů a pyramid. Hrobky či pohřební komory byly vybaveny kromě materiálního bohatství taktéž texty popisující tajné nauky, které se pod slibem a přísnou přísahou předávaly pouze ústně. Obsahovaly všechna moudra, vědomosti a dovednosti, které knězi, veleknězi včetně faraonů znali a využívali nejen pro svůj prospěch. Je zajímavé, že se v hrobkách ve Staré říši až do 5. dynastie (okolo roku 2400 BC) nic z těchto znalostí v písemné podobě nenacházelo. Byli tito pochovaní panovníci dokonale znalí této vědě a naukám, aniž by je potřebovali mít fyzicky napsané ve svém hrobě?
Později se toto jejich kompletní vědění a nauky psaly na zdi hrobek či pohřebních komor a jsou známy pod názvem Texty pyramid. Nesouvisí však s pyramidami, kde v žádné z nich nebyla nikde na světě nalezena mumie panovníka či nějaký text vztahující se k němu. Byli pochovávaní zvlášť, ať už v mastabách a zádušních chrámech, taktéž v hrobkách jednotlivých nekropolí (např. Sakkára, Abydos) či v Údolí králů. Ve Střední říši se znalosti psaly na rakve jako Texty rakví či později, v Nové říši, na papyrus, což nese souhrnný název Kapitoly o vycházení z hmotného světa do bezbřehé záře neboli Egyptská kniha mrtvých. Fantastická a posvátná věda zároveň. A taktéž dokonalé umění. Jaromír Kozák přeložil nejen tuto knihu do češtiny.
Duše zemřelého člověka (Ba) opustila tělo a prochází Duátem, posvátným a uctívaným místem starověkých Egypťanů. Dochází zde k vážení srdce na misce vah patřící bohyni Maat (s pštrosím perem). Srdce bylo považováno za symbol svědomí, centrem, kde je zapsáno vše o životě zesnulého včetně jeho myšlenek, slov a činů. Zjištěná fakta zapisuje do knihy moudrosti Thoth/Thovt (s hlavou ibise). Všemu dohlíží bůh pohřebiště Anup/Anubis (s hlavou šakala), který případně předává srdce k sežrání zvířecímu tvoru Amemait. Duše vyjádřená lidskou postavou (vpravo) vysvětluje všem 42 členům poroty, zástupcům jednotlivých oblastí života a jejich hříchů, proč tak během života žila či nikoliv. Účasten je také bůh osvícení, Hór (s hlavou sokola).
Vládcem říše mrtvých a pánem světla je Usir/Osiris (u předchozího obrázku na trůnu vlevo). Zároveň je i symbolem vzkříšení či zmrtvýchvstání, a to díky legendě, která se k němu váže. Nebo to není legenda? Duše (zobrazována i jako pták s lidskou hlavou) se dle výsledků vážení srdce a celého procesu buď reinkarnovala a získala tak další možnost žít v novém těle a na novém místě, poznávat kouzla a tajemství života, sbírat zkušenosti a učit se. Nebo došlo ke vzkříšení, přímé cestě a spojení se s bohem Re, což bylo pro Egypťany hlavním smyslem života. Usilovali o tento stav. Věděli, že je možné jej dosáhnout, brali to jako jasný fakt. Je místo Duátu opravdu skutečné? Přestože zřejmě není ve fyzickém světě, tak kde tedy je?
O fyzické tělo bylo postaráno se vší úctou a dovedností, přestože nesmrtelná duše jej už opustila. Nádherně vyzdobená hrobka se vybavila vším, co tvořilo materiální součást života zemřelého. Byla určena pro jeho ducha (Ka), který zde i s mumifikovaným tělem pobýval. O tomto způsobu konzervace těla ve starověkém Egyptě máme první zmínky již z období okolo roku 2600 BC. Protože samotné balzamování nebylo dostačující, byl tento speciální proces podstatný pro úchovu tělesné schránky. V ní ponechali pouze srdce, často se zmiňují i ledviny. Všechny ostatní orgány však už byly vyjmuty, a to včetně mozku. Takto připravenému tělu se pak po dobu minimálně 70-ti dní věnovali s opravdovou péčí. Samotný postup byl založen hlavně na vysoušení.
Díky pokrokovým technologiím včetně rentgenového záření a CAT metody (computerized adaptive testing) můžeme dnes přesně zjistit spoustu zajímavých informací. Těmito neinvazivními způsoby se tak snadno dozvídáme skutečnosti, aniž bychom poškodili tisíce let zachovalá mumifikovaná těla. Ta jsou speciálním a navíc i odborným způsobem zabalená až v 10-ti centimetrech plátna. Víme doslova neuvěřitelné podrobnosti o zdravotním stavu, taktéž i o jiných a důležitých skutečnostech týkajících se daného panovníka, případně jeho rodiny nebo i blízkých lidí ze života. Probádané máme taktéž různé ozdoby na těle včetně amuletů, kterými mrtvé obdarovávali na jejich pouti posmrtným životem.
Tyto schránky vyráběné z různých materiálů (alabastr, vápenec, keramika, fajáns, bronz) se v pohřební výbavě poprvé objevují už okolo roku 2500 BC a byly určeny pro úschovu mumifikovaných orgánů. Každá ze čtyř kanop měla jiný uzávěr a souvisí s těmito uctívanými orgány: kanopa s hlavou panovníka v sobě ukrývala játra, s hlavou sokola střeva, s hlavou šakala žaludek a s hlavou paviána plíce. Přibližně od roku 1900 BC byly tyto nádoby vkládány do zvláštních kanopických skříní, někdy složené i z vícero skříněk. Okolo roku 1000 BC se mumifikované orgány začaly vkládat zpět do těla nebo mezi stehna, přesto se kanopy používaly dál. Byly však prázdné, později už ani nebyly duté.
Do takto vybavených a vzácným majetkem přeplněných pohřebních komor se neměl nikdo nikdy dostat. Zneuctění tohoto posvátného prostoru a narušení klidu zemřelého, respektive ducha zemřelého, se považovalo jako jeden z největších hříchů, jakých se mohl člověk dopustit. Byl to obrovský hon na nevyjádřitelně velké bohatství, hlavně však na zádušní texty plné vědomostí, znalostí a utajovaných informací. Drahocenné předměty v hrobkách měly vždy identifikovatelný kód či kartuš (originální oválný symbol každého panovníka), který prozrazoval jejich původ. Přesto však černý trh s těmito poklady velmi dobře fungoval. Výstižné je varování pro lidstvo uvedené v knize „Tajnosti egyptské“, kterou napsal Paul Brunton.
Mysterijní nauky se vyučovaly v jednotlivých chrámech podél Nilu. Kněží a velekněží předávali žákům těchto škol své znalosti, vědomosti a moudra. Po určité době skládali adepti specifickou zkoušku. Během ní měl každý prokázat své nově naučené dovednosti a schopnosti. Poté dosáhl určitý stupeň zasvěcení. Ne vždy však úskalí přežil. Stupňů zasvěcení bylo sedm, poslední se uskutečnilo po souhlasu faraona ve Velké pyramidě. Zasvěcencem se stal např. Sokrates, Platon, Aristoteles, Pythagoras, ale i Mojžíš či Ježíš Kristus. Pro zachování těchto mouder i pro budoucí generace byly mysterijní školy zakládány a tajné informace šířeny i mimo Egypt. Vynikající je dokument „Okem boha Hóra“ a kniha od Earlyne Chaney „Zasvěcení ve Velké pyramidě“.
Posvátný a magický předmět, symbol věčného života. Také by se dalo říct klíč k věčnému životu. Používali jej zasvěcenci v různých situacích, taktéž při rituálech a obřadech. Měl doslova kouzelnou moc. Dělal se z různých materiálů a vždy dokázal prostřednictvím zasvěcené a tím pádem zodpovědné osoby v dané chvíli to, co bylo potřeba. Včetně zasílání energie na dálku, k uzdravování, oživování, rušení gravitace atd. Bylo jej nutné i nabíjet, a to životní energií jeho majitele. Dokázal společně s ním a dle stupně zasvěcení opravdu tyto až nadpřirozené věci, které však nejsou nadpřirozenými. Neumíme je, protože jsme je zapomněli, přitom jsme je však zřejmě „kdysi dávno“ všichni uměli.
.jpg)
Faraoni používali trojici žezel, které symbolizovaly vědomou kontrolu svého těla, myšlenek a emocí, což bylo nutné k uvedení se do harmonického stavu. Na obrázku je znázorněn pouze hák pro kontrolu emocí. Žezlo ve tvaru dlouhé berle se zahnutou horní částí sloužil jako nástroj ke kontrole mysli a krátké důtky k podpoře těla (drží Usir na obrázku „Reinkarnace nebo vzkříšení“). Duchovní záležitosti vnímali jako samozřejmou součást sebe samých, které „nebyly“ nutné ke kontrole. Být takto vědomý na úrovni všech těchto čtyř oblastí pak vede ke stavu, kterému říkáme koherence. Má zásadní vliv na zdraví a blaho jedince, což už desítky let prokazují výsledky výzkumů prováděné vědeckými organizacemi v USA, Rusku, Finsku a dalších zemích.
Vytvořit z jakéhokoliv materiálu sochu či jiný umělecký předmět vyžaduje určité úsilí a um kameníka. A taktéž potřebu určitého nástroje, který je nutný k opracování použít. Vezmeme-li však do úvahy, že se mnohdy jednalo i o velmi tvrdé nerosty typu žula, čedič či diorit a na druhé straně opravdu primitivní, měkké a k tomuto účelu nevhodné nástroje, jakými Egypťané disponovali, pak nás zřejmě napadne, jak to vůbec dokázali udělat.
Existuje Mohsova stupnice tvrdosti, podle které zařazujeme daný materiál a můžeme tak usoudit, jaký nástroj či technologii bychom museli použít na jeho opracování. Efektivní je pouze využití tvrdšího nástroje či speciální technologie. Výše zmíněné vyvřeliny dosahují na škále 0 – 10 (od nejměkčí po nejtvrdší) hodnoty 6,5 – 7. My bychom dnes na jejich opracování použili diamant, laser, ultrazvuk či vodní paprsek. Egypťané však znali pouze měď, která je v porovnání s nimi daleko měkčí (3,5). Kdo tedy opracovával takto tvrdý materiál? A čím? Jakou technologii měli anebo znali? Byli to pozemšťané? Nebo mimozemšťané?
.jpg)
Vědce po celém světě také zajímá, s jakou přesností či odchylkou vůbec pracovali. Na obrázku hlavy sochy o velikosti asi jeden metr jsou údaje uvedené v palcích (2,5 cm). Vyjadřují nepřesnost souměrnosti pravé a levé strany ke středové ose. Dosáhli úctyhodných výsledků v milimetrech. Pokud se budeme zabývat žulovými bloky těžkými i několik desítek tun a které se použily pro vytvoření např. Královské komory v Chufu / Cheopsově pyramidě v Gíze, tak zdejší nepřesnost povrchového opracování na její délce (okolo 11-ti metrů) dosahuje desetin milimetru. Vnitřní stěny žulového sarkofágu umístěného v tomto prostoru jsou vůči sobě dokonale kolmé i rovnoběžné. Jejich povrchová nepřesnost dosahuje už jen tisícin milimetru.
Sochy, různé vzácné předměty, zádušní texty, ale také jednotlivé chrámy a pyramidy podél řeky Nil, které se zachovaly či se nám podařilo zachránit, k nám stále promlouvají. Umění lze však vnímat i na úrovni jednotlivých myšlenek, slov a činů. Vše se vším souvisí a tímto pohledem na svět byli Egypťané pověstní. Nebyl v tom však jen jejich záměr nás informovat či vzdělávat, ale zřejmě i vybudit naše vědomí. Abychom se probudili ze spánku. Abychom vyplavili z našeho podvědomí a případně i z nevědomí to, co nám pomůže snadněji pochopit, kdo jsme. Odkud pocházíme a jaký je náš úkol. Co je naší nepsanou povinností na úrovni našeho těla a duše. A splnili tak svou misi zde na Matce Zemi.
Vítejte v Dolomitech! A to poblíž města Bolzano, v opravdu malebné části italských Alp. Máte-li rádi čistou přírodu, hory a skalnaté vrcholy téměř na dosah ruky, pak z této vesničky v údolí Val di Funes budete nadšení. A nejen z ní. Odsud se v rámci docela lehké túry vydáme směrem k horské chatě, kde na nás čeká několikerá odměna.
Pocity po zvládnutí jakékoliv fyzické aktivity jsou nepopsatelné. A obzvlášť tady, v docela otevřeném prostoru u horské chaty, budou navíc umocněny mohutností a majestátností alpských velikánů, které se budou přímo před Vámi tyčit kolmo vzhůru o více než jeden výškový kilometr. Nejvyšší z nich, Sass Rigais, měří 3025 m.n.m. Nádherné scenérie. Ať už se rozhodnete pro ochutnání jakékoliv dobrůtky z vynikající jihotyrolské kuchyně servírované na zdejší horské chatě či rozplývání se nad neokoukatelnými panoramaty z „kochací“ zóny na svahu nad ní, budete zcela jistě nasyceni. Čas se zde zastaví možná i Vám.
Cestu dolů si můžeme užít následovně: jít pěšky a v klidu si užít opravdu nádhernou krajinu nebo si na chatě půjčit sáňky a fičet dolů dle svých možností jako za mlada. Věk zde nerozhoduje, mladí jsme v koutu duše všichni. Objevte své vnitřní dítě třeba právě zde. Opravdová lahůdka plná úsměvů a dobrodružství. Nepovinné, ale maximálně mnou doporučené. Je možné, že po sjezdu do údolí budete chtít jet ještě jednou. Jak je libo. Pokud jdeme všichni, tak Let’s go!
Po návratu na ubytování je několik možností, jak po celodenní aktivitě dopřát svému tělu další péči. Věnování pozornosti naší tělesné schránce a nejen jí jsou stále více diskutovanými tématy. O významu a nutnosti propojení našeho těla s psychikou a duchovnem psali ve svých textech již starověcí Egypťané. Dnes jim díky vědeckým výzkumům rozumíme a dáváme tak za pravdu. Tyto poznatky se aplikují jak ve vrcholovém sportu, tak i v managementu. Zároveň jsou však možné i pro každého z nás. Celkové zdraví není jen záležitostí těla, ale současně i vědomé vyvážení našich myšlenek a emocí včetně stále více uznávané spirituality. Takové ukotvení v centru naší bytosti nám všem přinese až neuvěřitelné možnosti. Opět prokázáno.
Možná a opět nepovinná aktivita, kterou však upřímně každému doporučím. Půjčíme si kolo z ubytování a dopolední sportovní vyžití může začít. Atraktivním cílem krátké vyjížďky může být malebné jezero Lago di Caldaro, které se dá kolem dokola objet. A objevovat tak ze sedla kola kromě vinic, jablečných sadů či sbírky traktorů – veteránů značky Porsche třeba ještě další krásy tohoto údolí řeky Adiže.
V centru Bolzana se nachází archeologické muzeum věnované nejstarší mumii na světě. Je až neuvěřitelné, jaké „náhody“ se udály, díky nimž máme tuto fantastickou možnost pohlédnout do tváře člověku, který žil před 5100 – 5300 roky. Byl nalezen vysoko v horách na rakousko-italském pomezí před 20-ti lety. Vzhledem k vynikající konzervaci těla v ledové vrstvě a sněhové pokrývce nad ní se mohou nyní vědci zabývat různými skutečnostmi týkající se jeho života, ale i smrti. A návštěvníci pak výsledkům jejich bádání.
Díky nejmodernějším vědeckým metodám dnes víme, že tento muž dosáhl věku okolo 45 let, což byl nadstandardně vysoký vzhledem k době, ve které žil. Měřil 160 cm a vážil 50 kg. Měl krevní skupinu 0+ a hnědé oči. Byl alergický na laktózu. Zemřel na šok vzniklý z vysoké ztráty krve po zasažení jeho paže šípem.
Možná lovcem, možná pastýřem, možná obchodníkem či dokonce šamanem. Tyto možnosti připouštíme díky předmětům, které se u něj našly v době nálezu. Ale taktéž na základě následných archeologických objevů získaných na stejném místě, přestože se další průzkum uskutečnil až o několik let později. Jeho měděný nástroj navíc vrhá nové světlo na znalosti a dovednosti v mladší době kamenné.
Ötzi je zajímavou, ale zároveň konfrontující záležitostí, neboť v té samé době se o kousek dál, na území Egypta, nacházela civilizace s diametrálně jiným způsobem života. Hlavně pak s detailními znalostmi vesmíru, naší sluneční soustavy, samotné planety Země, lidského těla či převtělování duše. Znali různé druhy energie a jejich působení, taktéž posvátnou geometrii, astrologii, numerologii, matematiku, fyzikální zákony, chemickou strukturu sloučenin, stavební dovednosti, opracování velmi tvrdých materiálů, výrobu papyru a další vědomosti. Kdo tedy byli starověcí Egypťané?
Výhody cestování s
:
